Food-Info.net> Potravinářské výrobky > Bylinky a koření

Kmín (Carum carvi)

Rostlinná čeleď

Apiaceae (miříkovité)

Botanická synonyma

-

Původ

Střední Evropa až Asie ; není jasné zda je kmín opravdu původem z Evropy. Dnes je pěstován především v Nizozemí, východní Evropě a Německu, dále ještě v severní Africe, převážně v Egyptě.

Využívané rostlinné části

Plody.

Senzorické vlastnost

Silně aromatický.

Hlavní složky

Plody kmínu mohou obsahovat od 3% do 7% esenciálního oleje. Aroma oleje je určováno carvonem (50 až 85%) a limonenem (20 až 30%) ; ostatní složky jako carveol, dihydrocarveol, α- a β-pinen, sabinen a perillyl alcohohol mají minimální význam.

Rostliny kmínu s plody a květy

Použití

Kmín je většinou považován za nejtypičtější koření v německy mluvících zemích. Je to starověké koření střední Evropy: Plody kmínu byly skutečně nalezeny v neolitických vesnicích (to pouze dokazuje že rostliny kmínu zde rostly, ale ne skutečnost, že kmín byl skutečně využíván), a od dob římské říše je mnoho důkazů o množství použití kmínu při vaření a v medicíně – v neposlední řadě musí být zmíněn kmínový likér, v USA známý jako kummel , který je většinou vyráběn a konzumován v severním Německu a Skandinávii (akvavit ). Ačkoliv je kmín běžnou rostlinou na Alpských loukách v nízkých výškách, byl soustavně pěstován ve středověkých klášterech, hlavně kůli jeho vysokému účinku proti nadýmání ; v Německu se kmín stále pěstuje v několika domácnostech, i když dnes většina kmínu pochází z egyptského dovozu.

Kmín je sporné koření; mnohým se zdá dominantní a nepříjemný, hlavně těm, jejichž kuchyně není na kmín bohatá. Používání rozemletého koření je funkční kompromis; jinou metodou je zabalení plodů do malého kousku plátna (nebo jednodušeji do čajových sáčků) a díky tomu může být před servírováním odstraněn.

Zdroj: www-ang.kfunigraz.ac.at/~katzer/engl/spice_welcome.html